V noci jsem nemohla spát. Nebylo mi dobře. Vůbec. Usnula jsem někdy ve tři v noci a ráno v sedm jsem musela vstávat. A stejně byl ten den moc krásný.
Ráno jsem vyrazila do divadla, vezl mě tatínek a byla jsem za to ráda, protože po probdělé noci se mi do MHD krutě nechtělo. Vážně ani trochu. Den to byl ale moc krásný. Osobně pro mě byl nejhezčí zážitek z bohoslužby. Lidé na workshopu měli za úkol celý den přemýšlet nad tím, co je potkalo krásného anebo naopak ošklivého. A měli to napsat na dva listy papíru. Pak jsme podium ozdobili kytičkami. Měli jsme krásné fialky a kaktus a pak taky růže. Růžičky symbolizovaly věci pěkné a fialky s kaktusem trápení. A pak tam byly dvě krabice, do kterých všichni mohli ta svoje trápení a radosti odložit. Bohoslužbu vedl Vojta Sivek, salesián z Plzně, který myslím úplně přesně vystihnul, o co nám šlo.
Byl to pro mě hodně hluboký okamžik, když jsem do "problémové krabice" odkládala svůj soupis těžkostí, které mě poslední dobou potkaly a že jich nebylo málo. A taky jsem si uvědomila, kolik dobrých věcí v životě mám - a že jich taky nebylo málo. Muzika, přátelé, zpívání, společné zážitky s kamarády, úsměvy... možná jsou to drobnosti, ale vážně je jich spousta.
Zítra tedy workshop vyvrcholí koncertem. Nemůžu se dočkat. Jdu chystat oblečení, zkontrolovat rezervace vstupenek a doufám, že se budeme mít opravdu dobře i zítra. A už se moc těším, že do plzeňského workshopu zbývá už jenom 14 dní. Těšíte se taky?
Zde hledá