Poslední ze zápisků o pražském workshopu
Neděle... třetí den... vyvrcholení workshopu. Zahájila jsem poměrně zmateným hledáním klíčů od divadelní šatny, které nebyly k nalezení. Nikde. Nakonec je až během dopoledne maminka objevila v nějakém mém svetru. Jak se tam dostaly, nemám ponětí, protože svetr jsem na sobě rozhodně neměla.
Ráno zkouší sbor poprvé s muzikanty.A funguje to. Začínám se bláznivě těšit na koncert. V poledne mě Fanda z našeho skvělého organizačního týmu donutí se normálně naobědvat, za což jsem neskonale vděčná, protože já při podobných příležitostech jím velmi zvláštní kombinace, zpravidla čokoládu a saláty. Co tomu říká můj žaludek, nechávám na zvážení ctěných čtenářů.
Odpoledne zvukovka. Přichází za mnou skupinka lidí z Orlové, dávají mi obálku a říkají: "my nemůžeme do Plzně na koncert pro Nadaci, ale rádi bychom taky něco přispěli. No bezva. Mám z nich obrovskou radost.
Koncert jsem si užila moc. Byl moc krásný. A stál i za moje dnešní ráno, kdy jsem vůbec, ale vážně vůbec nemohla chodit. Lezla jsem tu po čtyřech, ale bylo mi to srdečně jedno. Za tu nádheru to stálo a už se moc těším do Plzně. Zbývají necelé dva týdny.
Zde hledá