Byla jsem prozrazena

24. dubna 2009 v 10:59 | Alena Dobrovolná |  Vyučující a organizátoři workshopu se představují
Na to, abyste někomu mohli pomoct, nemusíte být "healthy, wealthy and well."




Pozvánka na náš koncert - no vlastně na oba - se objevila na webu Sdružení pro pomoc lidem s dětskou mozkovou obrnou. Zároveň tam admin webu prozradil, že se účastním diskusí na jejich fóru pod přezdívkou Alinka. A kdo se podívá do diskuse, zjistí, že na ten web nechodím jen tak pro radost nebo z přebytku volného času, nýbrž proto, že mě tahle diagnóza od narození provází. A protože chci předejít spoustě otázek, radši vám o tomhle svém problému něco málo přece jen napíšu. Řeknu to úplně laicky, aby to bylo srozumitelné: Při narození jsem se přidusila a poškodilo se mi tím centrum v mozku, které řídí koordinaci pohybu a svalové napětí. Výsledek je, že se mi hůř chodí, mám neuvěřitelnou praxi v padání a levou ruku můžu použít tak maximálně na držení něčeho dostatečně velkého a pokud možno nerozbitného.

Nechtěla jsem o tom vůbec na blogu mluvit, protože i když tohle postižení pro mě určitá omezení znamená, daleko víc je věcí, které dělat můžu. Například můžu pracovat na přípravě tohoto koncertu, pokud tedy zrovna nejsem v práci, na hodině zpěvu, nesepisuju blog nebo nějaký text na písničku nebo fejeton. A tvrdím, že kulhat budou jednou stejně všichni, akorát já budu mít v tomto oboru daleko větší praxi než moji takzvaně zdraví kolegové... A taky si myslím, že nějaký problém (nebo, chcete-li, handicap) máme všichni, jen ten můj je holt vidět na první pohled.

Občas se mi stane, že mě někdo lituje: "Taková hezká a takové neštěstí ji postihlo..." Nebo někdo řekne, že by mi bylo nejlíp doma v invalidním důchodu. Tak to obvykle vylítnu jak čertík z krabičky. A když se uklidním, vzpomenu si na všechny věci, co dělám a říkám si, že jsem ráda, že nemusím být vždycky jen ten, kdo pomoc přijímá, ale může to být i úplně obráceně a navzdory všemu můžu být užitečná lidem kolem sebe. A ani na to nemusím být modelka s milionem (dolarů) na kontě. Stačí chtít a najít si svůj způsob, který člověk zvládne a dělá mu radost. Mně se to povedlo a jsem za to moc vděčná.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marek Šlechta Marek Šlechta | E-mail | Web | 11. května 2009 v 17:01 | Reagovat

Ahoj Alenko,

co děláš, je moc potřeba a Ty to děláš výborně. Držím Ti palce.

Marek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.