aneb co všechno vzejde z toho, když se konečně opraví počítač a člověk může na Skype, jakož i o tom, kdo všechno se rozhodl pomáhat.
Dneska mi konečně spravili počítač. Konečně mi spravili počítač a tento funguje, nemá žádný vir a snad ani bacil a je úžasně rychlej. Znamená to, že můžu pracovat - například psát články do blogu. A jsem moc ráda, že je o čem. Dnes ráno mi napsal pan doktor Michálek z Unie českých pěveckých sborů, že prý se doslechli o našem benefičním koncertě a že by nám moc rádi pomohli s propagací, kdybychom o to stáli. Jistěže stojíme a jsem moc ráda, že se pomocníci dokonce hlásí sami a nemusíme je oslovovat.
Jsem moc zvědavá, jakou spolupráci nám Unie nabídne, ale doufám, že nám pomůže dostat informace o workshopu k lidem, co už zpívají.
Večer přijel můj počítač z výletu a já ho hned zapojila... no to trochu lžu, zapojil ho tatínek, ale já v něm hbitě našla Skype a šla zkusit, jestli bych nedostihla Lizu. A od ní jsem se dozvěděla, že do Plzně strašně moc chce přijet i skupinka Dánů a jestli by to jako šlo. No jasně, že by to šlo. Zatím jsou to čtyři stateční, ale my si s Lizou tiše myslíme, že až vejde tahle možnost mezi Daníčky ve známost, bude jich tu určitě nakonec MNOHEM víc. Takže vy, kdo váháte s přihlášením, radši toho váhání už nechte a nedejte se zahanbit hordou Seveřanů!
Musím říct, že se na workshop i na koncert strašně moc těším - a když si ještě uvědomím, že se uvidím s kamarády z Dánska.... hm.... jen si tak říkám.... to abych si zopakovala, jak se dánsky řekne "kostní dřeň"!