Rozhovor s Lizou Littau

21. března 2009 v 10:00 | Alena Dobrovolná |  Rozhovory
pořízený v Dánsku, ztracený na USB a znovu nalezený.



Lizo, můžeš se čtenářům trochu představit?
Hmm …. Trochu určitě…Je mi 37 a bydlím na kraji malého městečka, které se jmenuje Horbelev na staré zemědělské usedlosti spolu se svým báječným manželem Petrem a třemi dětmi. Nejstaršímu Dannimu je 16, Lukasovi 10 a Julii 8. Kromě nás na farmě bydlí ještě 5 koček, 6 králíků, 3 poníci, kůň, kozel a osel Don Olsen.
Mám moc ráda přírodu a strašně ráda maluju, i když jsem se tomu poslední dobou moc nevěnovala. Ale určitě to zase přijde, až děti trochu odrostou. Myslím, že můžu říct, že jsem tak trochu snílek. Ale zároveň jsem i realista. Například se vždycky snažím "zachránit celý svět", i když někde uvnitř vím, že to tak úplně nejde. A tak se člověk musí spokojit s tím, že pomáhá třeba v maličkostech. Věřím v lidi. Věřím, že každý člověk má něco krásného, co může nabídnout ostatním - jen přijít na to, co to je.

Jak vypadá tvůj všední den?
Mám obrovské štěstí, že se můžu věnovat právě tomu, co mě baví úplně ze všeho nejvíc. A to je hudba. Dopoledne učím na třech různých školách děti od třetí do šesté třídy. Taky učím postižené děti, kterým se věnuju nejen v hudební výchově, ale učíme se spolu i matematiku a dánštinu. Odpoledne a občas i večer učím své soukromé studenty ve vlastní hudební škole "Vocal Action", kterou jsem otevřela před dvěma lety. Tady učím techniku zpěvu, sólový zpěv, klavír, bicí, kytaru a flétnu. Ke škole patří i tři sbory, jeden dětský, jeden pro dospělé, co nechtějí zpívat zrovna gospel a potom CAYA, což je moje srdeční záležitost. Mimo to se podílím na organizaci různých gospel workshopů v naší části Dánska. Každý rok pořádáme vánoční gospel workshop, workshop pěvecké techniky a velký workshop s názvem Sydhavsøernes Gospelfestival. Snažíme se pomáhat rozvoji gospelu v naší části Dánska a podporovat kontakty mezi jednotlivými sbory, aby o sobě lidé věděli a mohli si pomoct, pokud to je potřeba.
Jednou za měsíc taky mám zkoušku se svým koncertním sborem, která trvá zhruba čtyři hodiny. Tenhle sbor taky zhruba jednou do měsíce někde vystupuje. O víkendech bývám občas na různých firemních workshopech. Je to super teambuilding a taky je to bezvadná zábava.

CAYA - co je to za sbor? A co vlastně znamená ten název?

Řeknu to písničkou, kterou napsal můj londýnský kamarád David.

Come As You Are- David Daniel

You're feeling battled and worn
Wondering why you were born
But there's a purpose,
A reason why you are here
Maybe you're lost and alone
Oh you're so far from Gods throne
But he is right here
Waiting. Saving
Just

Come as you are
That dosn't mean you'll
Stay as you are
He'll make a change in your life
Rearrange every part
Heal and mend broken heart
Don't be afraid
He really loves you
Don't be ashamed

He has the power to deal with your sins
If you welcome him in
Only come
Come as you are.

Tak to chci, aby bylo cítit ze sboru CAYA. Chci, aby moji zpěváci věděli, že jsou na místě, kde je každý vítán. Že v Božích očích jsme jedineční. Že zpívat gospel není o tom, kdo je nejlepší, ale porozumět tomu, proč vlastně člověk gospel zpívá. A přiznat to.
Všichni potřebujeme vědět, že něco znamenáme. A že i když se cítíme opuštění a přezíraní, nemusíme být zoufalí. Protože Bůh nás miluje. A nikdy nejsme sami. Přijď takový, jaký jsi. A Bůh se postará o zbytek. Doufám, že právě tohle moji zpěváci ve sboru zažívají.

Co na všechny tvoje aktivity říká rodina, účastní se jich, nebo jak to je?
Jojo…. Moje dcera tvrdí, že se naučí všechno o zpěvu a o dirigování. "Protože tak budu moct dělat Tvoji práci, až budeš stará, mami…" Můj mladší syn se účastní prakticky všech našich akcí. Starší Danni by taky rád, ale je to autista a tak se na to těžko soustřeďuje a taky se trochu stydí, když vidí mámu na podiu. Ale líbí se mu to tolik, že se to snaží překonat a je šíleně pyšnej, když vidí fotku mámy v novinách. Můj muž se účastní skoro všeho a gospel ho baví skoro stejně jako mě. Moc mě podporuje a je v tom úplně nejlepší na světě.
V Breathe zpívá on i můj švagr a taky dvě moje "sestry". V CAYA, kde je dnes 55 lidí, zpívá můj muž, švagr, maminka s tatínkem, švagrová, sestra, syn a dcera. Takže jak vidíte, tak jsme tak trochu rodinný podnik.

Je na Tobě vidět, že Tě baví pomáhat ostatním… máš k tomu nějaké osobní důvody?
Hmm…. Nevím, jestli můžu mluvit o nějakých konkrétních důvodech. Myslím si ale, že máme pomáhat, když k tomu máme příležitost. Protože nikdy nevíme, kdy budeme pomoc sami potřebovat. Pomáhat bychom ale neměli s tím, že za to čekáme něco "na oplátku". Neměli bychom pomáhat, protože musíme, ale protože prostě nemůžeme jinak. To je přece kus našeho lidství, ne?

A jak se těšíš do Plzně?
Moc! A z mnoha důvodů. Vždyť celý ten nápad s benefičním workshopem, to je jako kdyby to někdo vymyslel přesně pro mě. Můžu pomoct ostatním a přitom dělat něco, co mě baví a co mi jde. A zároveň se můžu vždycky něco naučit něco nového. Protože ať už je člověk v tom co dělá, jakkoli dobrý, vždycky má prostor pro zlepšení. Těším se na lidi, protože Čechy jsem si opravdu zamilovala a doufám, že to bude pro všechny krásný zážitek, že vám pomůžu s novými písničkami a podělím se s vámi o něco z gospelu, který mám tak ráda. A taky se děsně těším na Alenku a Solomona.








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.