V rubrice zvané Ze zákulisí najdete všechno možné. Hlavně se tu ale budou objevovat zprávy o tom, jak postupuje organizace celého projektu, moje postřehy a různé veselé historky, o které počítám nebude nouze, prostě takový deníček koordinátorky celého projektu a možná se odváží přispět i někdo další.
Myslíte si, že zorganizovat workshop s koncertem na konci je těžké? Někdy možná jo, ale někdy je to veliká legrace a někdy je třeba použít životní motto "jednou to bude veselá historka" a zaměřit se na komické prvky.
Začátkem března jsem odjížděla do Dánska na festival, který na hlubokém dánském venkově pořádá moje kamarádka Liza Littau, která bude učit i na našem workshopu. A na tom festivalu má jako hosta Solomona, který…. (ano, správně) bude také učit na našem workshopu. Ideální příležitost osobně vyřešit všechny praktické věci.
A tak řešíme. Nad litry kávy (Liza vlastní několikalitrovou termosku, kde se kafe nachází jaksi permanentně a není třeba ho vařit po hrníčcích, což znamená, že ho mimoděk vypiju snad ještě víc, než když jsem se učila na státnice) si povídáme o tom, co, proč a jak. Z jedné kuchyně zařizujeme každá svoje workshopy a posléze prohlašujeme kuchyň za "centrum evropského gospelu", protože se odsud organizují hned tři projekty najednou. Leze po nás Liziných pět koček, z nichž jedna zrovna čeká mladé, takže celkem je jich v domě asi osm nebo devět a Liza se k tomu stíhá starat ještě o svoje tři děti a muže, jakož i o další zvířectvo, na farmě přítomné. Tahle atmosféra je úžasná, uklidňuje mě a dodává mi na jistotě, že zorganizovat něco takového jako je náš workshop s koncertem je vlastně ta nejpřirozenější věc na světě. Přátelé ze sboru Touch of Gospel v mezičase zařizují sál na zkoušení sboru, protože původně plánované místo nějak nevyšlo. Píšou mi mailem, jak se jim to daří a já jsem ráda, že nejsem v Čechách, protože bych měla nutkání je kontrolovat telefonem a to by bylo strašně drahé. J
Povídáme si s Lizou o životě, o její práci, trápím ji otázkama a raduju se z toho, že budu mít něco zajímavého do blogu. Liza postupně vybírá písničky, které bude učit, přemýšlíme, které se na ten "náš" koncert budou hodit. A přemýšlí i Solomon, náš druhý dirigent. A moc se těšíme. Všechno je fajn.
Odjíždím z Dánska a na USB disku mám všechny potřebné soubory. Nebo si myslím, že mám. Bohužel až doma zjiťuju, že "fleška" si nějak všechna data smíchala dohromady, aneb počítače a technika zásadně nefungují, kdy mají, bez ohledu na zemi, kde se nacházejí. Rozhovor tedy pořizuju znovu po Skype a překládám. Na blogu vyjde příští týden. Těšte se a přijďte si ho přečíst. A držte palce, rozhovor chci zrekonstruovat i se Solomonem. Schválně, kdy se to povede, jo?
Možná bych mohla být naštvaná, že jsem do Dánska jela zbytečně. Ale uvědomuju si, že když si dokáže člověk užít nejen výsledek své práce, ale i ten samotný proces, je to super. A já si to v Dánsku užila moc.
Zde hledá